Při pobytu v listnatém či smíšeném lese si krom hub můžeme domů přinést i nezvaného hosta v podobě klíštěte. Tento roztoč živící se krví savců, plazů a ptáků může být přenašečem řady zákeřných onemocnění, z nichž je nejběžnější klíšťová encefalitida a Lymská borelióza. Vývoj klíštěte se skládá ze čtyř vývojových stádií. Za přibližně dva roky se z vajíčka, přes stádium larvy, nymfy dopracuje v dospělého jedince, který po nakladení vajíček umírá. Larva je poměrně malá, nemá ani jeden milimetr a jakožto jediné vývojové stádium má jen tři páry nohou. Nejčastěji si za hostitele volí drobné hlodavce, kteří jsou považováni za přirozený rezervoár viru ze skupiny Flaviridae. Po metamorfoze se z larvy stává nymfa, jenž je o něco větší a již má čtvrtý pár nohou. Ten obsahuje smyslový orgán, díky němuž jsou schopny vycítit přítomnost hostitele. V tomto stádiu již klíště vyhledává větší savce, tedy i člověka a po dostatečném nasátí krví prodělá poslední metamorfozu, po níž se promění na samičku či samečka. Samičky jsou o poznání větší a vyznačují se načervenalým zadečkem. Klíšťová encefalitida se z nich může na člověka přenést v jakémkoliv jejich aktivním vývojovém stádiu, nejčastěji to však jsou poslední dvě.
Na toto onemocnění poprvé upozornil rakouský lékař Scheider, jenž ho popsal jako sezónní a zónové propuknutí meningoencefalitidy. Po původci začal pátrat tým ruského vědce A.A.Zilbera, který odhalil spojitost virového onemocnění encefalitidy a klíšťat. Další ruský vědec v roce 1939 prokázal úlohu klíštěte jako přenašeče a za původce viru určil drobné savce, převážně hlodavce. Klíšťová encefalitida vyžaduje přítomnost původce i přenašeče v jedné oblasti, čímž je vysvětleno její zónové ohraničení, kdy se v jistých oblastech vyskytuje zvýšená koncentrace infikovaných klíšťat. Virus byl prokázán hnedka ve 14-ti druzích tohoto parazita, avšak v přenosu nemoci na člověka v české republice hraje nejvýznamnější roli Ixodes ricinus, či-li klíště obecné.
Krom přenosu přisátí klíštěte se může encefalitida do organismu dostat alimentární cestou. Pod tímto pojmem si lze představit požití tepelně nezpracovaného mléčného produktu. Nakazí-li se totiž touto chorobou domácí zvíře, je tento virus přítomen v jeho mléku. Nakažení alimentární cestou bývá mnohem vzácnější a průběh onemocnění má mírnější příznaky. Ty se dostavují ve dvou fázích. Ta první se dostaví přibližně po jednom až dvou týdnech po přisátí klíštěte a projevuje se jako lehká chřipka. Pacienti pozorují několik dní bolest hlavy, zvýšenou horečku, malátnost a slabost svalů. Poté se dostaví bezpříznakové období, po němž se klíšťová encefalitida projeví v plné míře. Virus již zasáhl centrální nervový systém. Zatímco v první fázi se horečky pohybují do 39°C, nyní je můžete očekávat o 2 až 3 °C vyšší. Horečku doprovází silné bolesti hlavy, světloplachost, nevolnost, zvracení, poruchy spánku, paměti, koncentrace a dezorientace. U některých pacientů může dojít k obrně horních končetin. Klíšťová encefalitida sice zabijí velice vzácně, avšak pokud zasáhne virus centra mozku odpovědná za chod srdce či plic bývá léčba komplikovanější a zejména lidé nad šedesát let jsou přímo ohroženi na životě. Naopak u dětí mívá mírnější průběh. U části nemocných se dostavuje postencefalitický syndrom, který může trvat několik týdnů, ale také doživotně.
Jelikož je klíšťová encefalitida vyvolána virovým onemocněním, neexistuje léčba přímo cílená na ni, jen se snaží minimalizovat vyvolané příznaky a doplňovat tělu potřebné vitamíny a minerální látky. Naprostý klid bez fyzické i duševní námahy je základem pro úspěšný boj s virem. Není záhodno se nikterak přepínat i po odeznění příznaků, mozek potřebuje dostatek času na uvedení do původního stavu. Po prodělání nemoci si tělo vytváří protilátky jako při očkování. Tato imunita však postupně slábne.